Můj rošťák

Co ses mi jen nazlobil,
přesto vzpomínám na to ráda,
ten krásný vztah se prohloubil,
dnes mám v tobě - dobrého kamaráda.

Mé dětství bylo překrásné,
ve vzpomínkách se k němu vracím,
leckdo to štěstí ale propásne,
v mlhavém oparu vzpomínek, se ztrácím.

Oči mé se tak trochu zarosí,
vím, že tak šťastná už nebudu,
člověk jen tu vzpomínku si vyprosí,
dnes už se zcela - oddávám osudu.

I když jsi mě stále škádlil,
měl jsi mě vždycky rád,
svými rošťárnami jsi mě bavil,
prostě, byl jsi kamarád.

Nikdy na to zapomenout nemohu,
když jsi mi ustřihnul copánek,
nedala jsem ti za trest, opsat úlohu,
byl jsi prostě - rozívenej hošánek.

Tak ráda bych zas byla s tebou,
zopakovala si všechny lumpárny,
ty myšlenky mě k tomu vždycky svedou,
dnes spolu chodíme, už jenom do kavárny.