Jen pomyslím a je pryč,
ta myšlenka prchavá.
Co mých pout se obává,
odskočí si jako míč.
Chyť si ji a upoutej,
dej jí smysl, víru, vztah.
Ať překročí i svůj práh,
vždy tak na mnohé se ptej.
Z nitra duše, z vnějších stran,
ustrojit a vyzdobit.
Aby mohla oslovit,
pravdivostí bez zábran.
ta myšlenka prchavá.
Co mých pout se obává,
odskočí si jako míč.
Chyť si ji a upoutej,
dej jí smysl, víru, vztah.
Ať překročí i svůj práh,
vždy tak na mnohé se ptej.
Z nitra duše, z vnějších stran,
ustrojit a vyzdobit.
Aby mohla oslovit,
pravdivostí bez zábran.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cirrocumulus
Obláčky Na vzhled ty bílé chomáčky, jak v led se smáčkly krystalky, v rys té dá...
Po cestě, Kde tíž
Po cestě Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé ...
Kde tíž
Píšeš-li, chceš-li, nevíš vždy, když si slevíš, že spíš jsi zpět již, lžeš-li, n...
Obláčky Na vzhled ty bílé chomáčky, jak v led se smáčkly krystalky, v rys té dá...
Po cestě, Kde tíž
Po cestě Po kamenité cestě, co životem má vést tě, známé i té nejisté, tvořivé ...
Kde tíž
Píšeš-li, chceš-li, nevíš vždy, když si slevíš, že spíš jsi zpět již, lžeš-li, n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva