Na chvíli zapomenout...

Občas se stane, že někde vzadu na břehu, ze kterýho už vidíš sotva polovinu, někdo nedokázal zavřít dveře a klíč už není.
Takové dveře se dají držet násilím.
Můžeš do nich tlačit, můžeš do nich kopat a stokrát přitom žmoulat v kapse klíč od těch, co ti nikdy nezabouchnou, dokud jim neutrhneš kliku.
Můžeš je držet násilím zavřené tak dlouho, až skoro zapomeneš, že se ti opírají do dlaní.
A že se tak dá i trochu žít.
A na chvíli zapomenout...