Vždy mne zaráží,
jak málo,
i mnoho je člověk.
Omezen svou podstatou,
i rozvrstven schopnostmi.
Jen mikrobem pozemským,
s darem zničení živého.
Budovatel, bořitel, pouhé nic.
A vždy i něco, čím i mnoho.
Jak zranitelným, mizivým,
přesto tak silným,
a generačně vzdorným.
Život naplní, odevzdá,
tak uvolní potomkům.
Ve vývojovém procesu,
jemu však neznámém.
Od....do, kam a proč?
Je tajemstvím sám sobě,
službou pánu jinému.
Nikoli staven něčeho,
bez vědomí, sebeurčení.
Služebníkem někoho,
neboť i on je někdo.
Pozorovaný vesmír,
částí vyššího řádu,
"organické" podstaty.
Člověk jí nedohlédne,
z podhledu až takového.
PeopleSTAR (0 hodnocení)