NAHORU A DOLŮ

Horolezec vzhůru stoupá,
rozvážně pohybem zvolna,
v mírnějším sklonu terénu.
Jiný do terénu strmého,
a vše se pod ním houpá.

Jejich cesta není volná,
naopak, plná překážek.
Častých, nečekaných srážek,
stavu mnohdy trpného.

Každý jinou si zvolil arénu,
to svoje kolbiště.
A dosahuje i jiných cílů,
jak to přisáté klíště.

Stoupají, jeden pomalu,
a druhý rychleji.
Zde předvádějí svoji sílu,
smějí se, nebo klejí.

Jeden míří na kopec,
a druhý na horu vysokou.
Neboť nestačí jim žíti v málu,
tak připravují si svůj konec.

Prostupují lesem, procházejí loukou,
ten druhý také skálou.
Tak dosahují i vrcholů,
cestou více či méně kalou.

Mnoho splněných úkolů,
na kopci však více místa.
Nežli na strmé skále,
kde situace žádná jistá.

Sestup byl již rychlejší,
dolů to šlo snadněji.
Oba i měli namále,
neboť síly tu zasáhly vnější.

Ten druhý nyní na dně jí,
v hluboké své propasti.
Příběhy takové se také dějí,
kde nalíčené lstivé pasti.

(důsledný, nepravidelný rým)