Louky, rákos ve větru
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z ÚSMĚVŮ IDIOTA - Jan Vodňanský
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva