Sedím nad hrnečkem kávy,
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
LISTOPAD JE JAK VŠICHNI MUŽI - Zdeněk Janík
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva