Sedím nad hrnečkem kávy,
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO MÁ VĚTŠÍ ŠTĚSTÍ?
Na celý svět se mračíš, máš stále špatnou náladu, rozhněvat si - mnoho přátel st...
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
Na celý svět se mračíš, máš stále špatnou náladu, rozhněvat si - mnoho přátel st...
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva