Sedím nad hrnečkem kávy,
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Ráno tak silně provoněné deštěm když sklouzla jsi do mé bytosti celou velikostí ...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Rozezněla jsi ve mně zvony tou nádhernou silnou lehkostí kterou se dotýkáš mých ...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Ticho přilétá jako polibek na ústa. Stromy se lesknou letní srstí slunce se odír...
Ráno tak silně provoněné deštěm když sklouzla jsi do mé bytosti celou velikostí ...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Rozezněla jsi ve mně zvony tou nádhernou silnou lehkostí kterou se dotýkáš mých ...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Ticho přilétá jako polibek na ústa. Stromy se lesknou letní srstí slunce se odír...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva