NEJEN

Člověk sám sobě pro radost,
útěchu a pocit uspokojení.
Ale ne jen tak sám pro sebe,
to by mu nebylo dost,
myslí i na lékaře hojení.

Píše též někomu, či mnohému,
hledaje svou doménu.
Pro souznění, ale i odměnu,
vstříc příběhu novému.

Tak překročit práh příbytku,
a stísněnost jeho koutů.
Také i přežitých zbytků,
a dát vale svému poutu.

Každá kapitola života,
přerůstá v část novou.
Pro niž stanovena i jiná kvóta,
podepírána hrou snovou.

Klasika, moderna, experiment,
avšak základy, by konstrukce stála.
Jasný a pevný element,
a představa, svojí písní hrála.

Překročit práh vlastních hradeb,
a nezůstat v nich obléhán.
Rozvinout paletu barev, skladeb,
kde pestřejším odstínům průchod dán.

-
Dům není květina,
ale jsou si i velmi podobné.
Společná je pro ně hlína,
v níž koření, a z níž stavba se pne.

O domu psát jako o květině,
nebo o květině jako o domu.
O příbuzné jejich veličině,
s přidáním poezie, k tomu či tomu.