Někdy

Chtěli by mě zastavit,
hází mi klacky pod nohy.
Ráno vstanu,
umyji si obličej,
pod lehlým proudem vody.
Náházím na sebe hadry
a pak sejdu ty schody.
Hned po probuzení,
se vracím do hry...

.. A mě je jedno,
kolik lidí hraje se mnou,
nebo hraje proti mě.
Dokud bije moje srdce,
tak ve mě žije naděje!

Někdy se točím v depresi,
někdy nevím,
co to slovo znamená!
Snažím se ze sebe dostat agresi,
ale pořád svítí červená.

A asi čekám,
kdy mi někdo dá svolení.
Nebo čekám,
až nebudou žádné rány ke hojení.

Tolikrát jsem myslel na smrt,
možná jsem jí tak blízko.
Jenže nemůže mě dostat,
pro její kosu jsem moc nízko.

A stále,
myšlenky tohoto námětu,
proudí mi hlavou.
Občas mám pocit,
že jsem rybou dravou.
Vsázím na sebe jak na ruletu
a sázky planou.

Někdy přemýšlím nad životem,
nad smyslem bytí.
Nepíše se život na tabuli,
aby chyby byly k smytí.