Jak pole orané a smýkané,
úhor, plevel i setá plodina.
Také slza vzlyku z oka kane,
bohatě tak prostřená hostina.
Ten zázraků stůl se svou nabídkou,
z něhož duše bere, co jí patří.
Prožitky hloubky se směsí plýtkou,
ceny všech darů i trestů spatří.
V souhře, ve vzájemné symbióze,
jedno, jako podpůrce druhého.
Nestálé vjemy ve své poloze,
stavu výměnného pouhého.
Neklidná duše touhy horoucí,
plovoucí, kotvená v zemi pevné.
Povstává, uléhá, dnem i nocí,
pro sepětí štěstí a úlevné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)