Nevěra

Nejlepší je po ránu,
dát si malou dvanáctku.
Potom klidně vyprázdním se,
a honem běžím do práce.

V autobuse je zas plno,
řidiči kartu ukazuji.
Za řidičem je však volno,
jeho práci sleduji.

On staví v každě mezi,
nastupujou tam děti.
Mezi nimi dědečkové,
mají v buse místo svoje.

Musím místo uvolniti,
dobrý skutek splniti.
Jinak budou nadávati,
že neuvolnili místo děti.

Mě to problém nedělá,
nohy ještě mladé mám.
Zachvíli už vystupuji,
do práce to kousek mám.

V práci byla kolegyně,
sestra mojí tchýně.
S ní je ale sranda,
nepatří ji zrada.

Tchýně ovšem jiná je,
hospodu mi zakazuje.
Nařizuje to mé ženě,
prý jsem tam denně.

Co mám dělat když mám žízeň,
musím si dát jednu Plzeň.
Když už se jí napiju,
to teprve ožiju.,
Musím si dát ještě dvě,
aby byl lepší ten svět.

Pak když domů přicházím,
na rty drahou políbím.
Ona mi nic nevyčítá,
ona je moc chytrá.

Ráda vaří,uklízí,
zkrátka ji nic nechybí.
Možná milence by mohla míti,
ženy se ale nesmí bíti.

Mě to ale nevadí,
když má jiného.
Ať s ním randí.

Já můžu mít také jinou,
nějakou paní vdanou.

Jí se to pak přestane líbit,
bude chtít zas můj byt.
To ji ale nedovolím,
to se radči zastřelím.