Noční psaní

Občas verš je to jediné co zbývá, když duše šílí a rozum nedá spát. Taje v sobě člověk skrývá a na očích je mu to znát. Hodina duchů dávno v zapomnění, když ke klávesnici usedám a
pro tebe, pro tvé pochopení, teď své já ti odevzdám. Lásku rozžehl jsi znenadání a vlil ji do mých žil. Pro tebe jsem já tou paní,
o které jsi dosud pouze snil. V hnědavých tůňkách topit se bez váhání a hledat v nich duši tvou. Padat na kolena, když bez zamávání,
ukryješ přítomnost svou. Verš k verši ve sloku se pojí, sýček za oknem jinou starost má. Miluji tě jsou slova co nás pojí, teď je teď a budoucnost snad spolu nás přivítá...