O psaní - Jaroslav Rojíček
Už od objevu knihtisku
chce tužka volnost zpátky,
když obzor opírá se do písku,
a věta vydává vzdech krátký.
Co k tomu přidá počasí?
Kam větru víra vletí?
Já jenom ptám se, proč asi,
hrají si spolu, jako děti.
Sešitem s listy šustí,
tančí si ve stopách tuhy,
když jeden řádek je pustý
sklouzne a pohladí druhý.
Vlny se o pláž odráží
v každé ze slunečných chvil,
a dolů z ramene na paži
přibude věta dlouhá sto mil...
PeopleSTAR (1 hodnocení)