Oblaka nebeská, odvěcí poutníci, v perleti odění letíte blankytem jako já vyhnaní, jako já bloudící z milého severu za jižním přísvitem.
Před kým tak prcháte zběsile po leta nad širou stepí jak sirotci bezdomí? Před zlobou? Závistí? Stíhá vás kleveta, nebo snad tíží vás nečisté svědomí?
Ne. Jen vás nudí už úhory bez plodů, hledíte zvysoka na žal a na strasti. Neschopní vychutnat volnost a svobodu neznáte závrať cest ani stesk po vlasti.