OČI...

Zavírám oči a začínám snít,
přemýšlím o tom jak skvěle se mít.
Snažím se svůj život udělat lepší,
hezčí, bohatší hlavně veselejší.

Jenže snaha je marná,
vždy se otočí a ukáže mi záda,
přijdu si už vážně trapná,
asi je to tím že mě karma nemá ráda.

Hledám svůj cíl a smysl života,
jenže není k nalezení, jako by ho spláchla potopa.
Stojím a do bot mi teče,
ten čas se tak pomalu vleče.

Chtěla bych ten čas uchopit,
a trošku ho popohnat,
nesnažte se mě pochopit,
ale jistý části chtěla bych vystříhat.

Něčeho se zbavit,
jiné věci zazdít.
Nesnažím se však utíkat,
to raději zvednu hlavu a začnu bojovat.

Nebojím se prohry,
a kašlu na cizí dojmy.
když otevírám oči,
vše se někdy trochu točí.

A pak zas a znova,
svůj pohled nasadím,
všechny co si myslí že jsou něco víc hezky rychle usadím,
a je mi jedno jaká na to použiji slova.

Nejsem z těch co do očí ti lžou,
ano možná mám i pověst zlou,
ale jen proto že říkám názor svůj,
a jak říkali rodiče za tím si vždycky stůj.

A to já dělám beze strachu a masky,
každý den bez nadsázky.
Většina lidí zkouší někam zapadnouti,
já však svou cestou hodlám plouti.

Nezkoušejte se mě zastavit,
musím toho hodně co učint a napravit....
Času na zbyt není,
vše se totiž rychle mění.

A než stačíš mrknout,
budeš navždy muset usnout.