Od malička

To jsem tenkrát malý byl,
s žigulíkem jsem jezdil.
Auto bylo plechové,
já byl děcko hravé.

Pak jsme chodil do školky,
obdivoval jsem holky.
Do první třídy pak jsem šel,
číst a psát jsem neuměl.

Rodičové ty mi dali,
každý den mě učívali.
Dávali mi příklady,
a jiné dobré rady.

Já jsem ale nechápal,
když jsem N psal.
Dělal jsem jen obloučky,
učili mě i počty.

Sčítání a násobilku,
spočítáno jsem měl za chvilku.
Někdy to déle trvalo,
pak se ale těžce spalo.

Myslel jsem furt na písemky,
abych neměl z toho pětky.
Doma by mě pochválili,
další příklady by mi dávali.

Teď už však mi dvacet je,
žádný rozdíl v tom není.
Jen se člověk rád napije,
a pak má těžké probuzení.

Já rád chodím do hospody,
v sobotu i v neděli.
Chodí tam i děda s babi,
aby mě tak sledovali.

Já to ale nevyčítám,
nefiltra si vždycky dám.
A pak jdu domů s úsměvem,
opojen tím zlatavým pivem.

Večer na sýry chuť mám,
na chléb si ho natírám.
Pak si kousnu jednou,dvakrát,
mazací sýry ty má rád.

Když usnouti nemohu,
vzpomenu si na hospodu.
Jak mi tam zima byla,
jak mi Jana pívo nelejvala.

Jana to je hospodská,
snad třicetiletá ženská.
Hospoda jí strašně baví,
pivo ,jídlo roznáší.