V zimě nám vypínali občas
elektrický proud.
Když se odmlčel rozhlas,
v polotmě hořících svíček
nad rozkošným a každodenním nepořádkem
spon, sponek, natáček a rozsypaného pudru
poslouchal jsem ráno hřeben
v ženských vlasech.
Tiše praskal.
Nepatrné jiskry sršící z vlasů
často mi však ozářily
celý můj svět,
který se mi zatmíval.
elektrický proud.
Když se odmlčel rozhlas,
v polotmě hořících svíček
nad rozkošným a každodenním nepořádkem
spon, sponek, natáček a rozsypaného pudru
poslouchal jsem ráno hřeben
v ženských vlasech.
Tiše praskal.
Nepatrné jiskry sršící z vlasů
často mi však ozářily
celý můj svět,
který se mi zatmíval.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva