ODYSEA ŽIVOTA

Přijde člověk na svět,
a hned se mu něco nelíbí.
Avšak mámin zářivý to květ,
jenž přivine a políbí.

Dítě roste, rozhlíží se,
hraje si a zkoumá.
Učí se i ohlíží se,
kde je tady doma.

Odroste a do života vstoupí,
své zařazení tak hledá.
Čeho třeba a co si koupí,
jak vydělat na svůj chleba.

Žije svými zájmy,
i mnohdy svojí prací.
Vyhledává pány, dámy,
jak ti jsou pro něj jací.

Také v sňatek potom vstoupí,
poznav své lásky štěstí.
Čeho si nikde nekoupí,
žije však i bolestí.

Sám se stane rodičem,
nebo i někdy nestane.
Života smysl je v čem,
a čeho se mu dostane?

Naplňuje práci svoji,
dříve nebo později.
Znaven odchází v pokoji,
po skončeném tom ději.

Život člověku vždy přináší,
krásy, štěstí, útrapy.
Neboť to je tou cestou naší,
poctivou, bez atrapy.