Okenní...

Bláhově se lekáš před stínem snu mého.
Putuješ neslyšně celými parkány v oblastech zákoutí nevšednosti.
Pak jen stačí uchopit a vplést si přirozeně samotu za štěstí.
Hledat tam, kde byly záplavy, těžké závěsy nedrží
a plynou si svými sametovými vlnami.
Pohybem, jež rozbitá tabulka v okně s větrem způsobili.
V rámech s malými čtverci skla.
Věř, že tisíc jich mne obklopí.
Za den si hodinu nepospím a tvoje světlo
mým klidům nepřidá...