Omlouvám se za svou závislost

Stačí jen námět, co zrodí se v hlavě
a hned dát na papír jej musím.
Je pravda - zvládám to hravě,
ale co s výčitkami? S těmi zkusím!

Snad je to jak drogová závislost,
sice v mnohem zdravější podobě,
snad proto, že není to povinnost,
pořád mám, nějaké básničky v zásobě.

Chtěla bych chvíli, sbohem jim dát,
ale stále nové se na mě lepí,
vždyť ale není, čeho se bát,
i ten rozbitý hrneček, snadno se slepí.

Já chci dělat radost lidem,
ale někdy v jiné podobě se vrací,
je pravda, neříkám to s klidem,
kam se slušnost lidí ztrácí!

Ale od mé radosti - to neodradí,
každý se musí se závistí vyrovnat,
má ji v sobě a s ní si neporadí,
neví, k čemu ji vlastně přirovnat.

Tak se na mě nezlobte - prosím,
vždyť každý tu má prostor,
snad někomu to štěstí nosím,
jen stále netuším, kdo je ten můj sponzor.