Orbis pictus - Robert Wudy

Obraz druhý

tohle všecko pusťte z hlavy
odvážný krok všemu myšlení
bereme‑li v úvahu delší období
jednoho každého, jak vládne nad sebou samým
z různých částí jeho těla se staly jednotlivé
přírodní živly
které se nebály dlouhých zim a krutých mrazů
nadčasověji než nejsvětější svatyně jakéhokoli paláce
řítí se svítící obrovská ploutev tintorery
dobrou ve zlou mění
tedy i ty dokonči odpověď
strom, který nenese znamenité ovoce, je podťat
ďábli se přikrčí a v divokém úprku se rozprsknou
aby se přebytečných myšlenek zbavili nosem
z nás chcete mít lháře?
chceš, aby tady byl?
teskná slza mu orosila víčka — starý milovaný
veškerou zásobou své trpělivosti
skrývá, že tonou v hrůzné polotmě
kruh je křivka složená z nekonečného počtu přímek
město se jím kochá, vychutnává jeho doteky
snad má pravdu Euripides v těchto slovech:
kdo ví, zda toto žití není mrtev být
a smrt zda není žití?