Orbis pictus - Robert Wudy

Obraz pátý

v jakýchsi cizích, mně naprosto neznámých krajinách
vstavači, tvé tělo je silné
jsi hrdinný, purpurový
vždy dál a dál skrz les a luh a pláň
zčistajasna zmizet — jako zjevení — jako fata
morgána —
ulice zarostly trávou, protože z nich skoro úplně
vymizely
lady Circumferenceová
paní Beste‑Chetwyndeová
paní Čoglokovová
kněžna Golicynová
a nakonec i
Marina Osipovna Zakrevská
na hladině štěstí vyskakovaly bublinky
na holém prostranství porostlém lentyšky
já mám zřejmě kvůli tomu vypadat jako cherubín!
opuštěný jako kůl v plotě
přišel květen se svým zlatým svitem
žampióne, kolena andělů ani dost málo nejsou otlačena
kde rostou kořeny, narodí se veliké štěstí
z hloubi srdce
lilie bílá, díky za návštěvu
přesličko, vzpomene si někdo ještě na nás
až budou všechny stromy tak malé jako ty?