Otýlie

Ráno jsem se musel přemluviti,
oblíci se a do školy jíti.
Nechtělo se však po neděli,
komu by se také chtělo v pondělí.

Jel jsem ale autobusem,
přímě tam poseděl jsem.
Jela také Eliška,
kterou baví knížka.

Se mnou se moc nebavila,
ani moje nálada pozitivní nebyla.
Na Slovanech pak tramvají,
na Mikulášském také stojí.

Pak jdu až na nádraží,
po půl deváté vlak vyráží.
Vyráží směr Mariánky,
tam jsou také príma krámky.
Také Němci například,
mají tak co dělat.

Mohou jíti ke kolonádě,
v zimně ale neradě.
Je tam zima víc než dole,
proto jsem raději ve škole.

V Křimicích jsem hned,
ve škole jsme si sed.
Začlo se češtinou,
a to druhou hodinou.

Nemám totiž anglinu,
chodím déle o hodinu.
Když tam němčinu máme,
v osmičce sedáváme.

Někdy také ve dvanáctce,
sedím na místě mojí lásce.
Ona však anglinu má,
v jiné třídě sedává.

A tak pondělí šlo dál,
po druhé hodině židli jsem nahoru dal.
Po druhé hodině však odpoledne,
nevím proč ne po půl jedné.