Peklo... ?

U hlavy zbraň
a tak nebreč a vstaň.
Život netoleruje slabost,
a tak odhoď svou svatost.

Žij ! vysměj se smrti
i když občas oprátka života tě škrtí.
Nenech se zlomit, když říká ti co se sluší
vzala ti nevinnost, však ponechala duši.

Silnou duši, co bojuje, křičí,
i když jsi zlomená, vždy hlava se vztyčí.
A i když prošlas peklem, dokázalas vstát,
do očí dívat se smrti a přitom se smát.

Vyškolila tě bolest,
dala ti hranici.
Stala ses ďáblem,
dřív bylas mučednicí.

Teď zmizely všechny hranice,
už není pro tě cely.
Přijmula jsi peklo,
zapomněla na anděly.

Tvé oči neznaj slzy ani strach,
pohrdáš světlem, chodíš v tmách.
Pohrdáš sluncem, pohrdáš bezmocí
přijmulas noc, teďs královnou půlnoci.

Ostatní nechápou,
ti, kteří žili na druhé straně.
Kteří procházeli růžovou zahradou,
zatím co tys byla na dně.

Zatím co tys byla v okovech v kleci
a snilas o tom létat.
Oni na křídlech nevědomosti
a jejich život vzkvétal.

To jsou právě ti,
kteří ti teď peklem hrozí.
Ty jsi sice ďábel,
ale oni nejsou bozi.

A že skončíš v pekle?
Ano, ale na tebe tam čeká trůn.
Na kterém až zemřou a uvidí tě,
Budeš přihlížet jejich chvějícím se rtům.

Odtud se budeš dívat, jak trpí,
jak dřív trpělas i ty.
Před tvým zrakem se sečtou všechny jejich slova i dny.
A odtud také shlédneš jak poslední slova
vyřknou jejich rty.