Petr Borkovec Herbař k čemusi horšimu

WERNISCH A ŠIKTANC

Wernisch se vylíhl. „Jsem tady,“ řekl s nadšením.
„Já taky,“ ozval se z druhého konce dvora
Šiktanc, který se také vylíhl.
„Jdu na procházku,“ řekl Wernisch. A vykročil.
„Já taky,“ rozhodl se Šiktanc. A vyrazil.
„Hloubím důlek,“ řekl Wernisch.
„Já taky,“ sebevědomě řekl Šiktanc.
„A hele, našel jsem žížalu,“ zvolal Wernisch.
„Já taky,“ nedal se Šiktanc.
„Chytil jsem motýla,“ vykřikl Wernisch.
„Já taky,“ vykřikl Šiktanc.
„Půjdu se vykoupat,“ prohlásil Wernisch.
„Já taky,“ prohlásil Šiktanc.
„Plavu,“ liboval si Wernisch.
„Já taky,“ liboval si Šiktanc.
„Já plavu daleko,“ chlubil se Wernisch.
„Já taky plavu daleko,“ chlubil se Šiktanc.
„Plavu stylově,“ volal Wernisch.
„Já taky,“ volal Šiktanc.
„Je mi dobře,“ Wernisch.
„Mně taky,“ Šiktanc.
A tak dokola. Wernisch, Šiktanc. Wernisch,
Šiktanc. Wernisch. Šiktanc.
Nic z toho neplyne.
Nic z toho neplyne.