PODZIMNÍ TOULKY

Utichl zpěv ptačích hlásků,
avšak ne tak docela.
Zde poutník zanechává svoji lásku,
krajině té, jak proměnlivá celá.

Těch hýřivých barev pastelových,
i temných lesních zákoutí.
Tajemných příbytků sovích,
jen bystřina neláká se zouti.

Tam nedaleko jakýsi pohyb,
to srnka cestu přeběhla.
V potoce viděti drobných ryb,
i sem tam nějaká ta houba jedlá.

A přichází konec lesa,
s výhledem do širých dálek.
Tu srdce poutníkovo zaplesá,
jaký balzám na duši a lék.

Poli, loukami a dalším lesem,
cesta jeho vede dál.
Krajinou přichází také sem,
k té velké nádrži opodál.

Jezero přehrady zbudované,
dnes již vrostlé přírodní.
Vítr tu ze všech směrů vane,
a patrný všeliký život vodní.

I vzácných druhů ptáků,
orel mořský přilétá.
Až z těch zázraků poutník v ataku,
proměn bohatějších léta.

Sady, lesy, pole, louky, jezera,
roviny, kopce, žádná pomíjivá mezera.
Krásnější podívaná to která?,
toulky od rána až do šera.