Ten tovární kouř naproti,
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.
Rozlévan(ý)á všemi směry,
v proměnách hry pomíjení.
Jak prchlivé, to stínění,
kde nelze změřit rozměry.
Citlivý na proudy vzduchu,
v něž posléze pak přechází.
S čím zachází, tím i schází,
jako v dramatu bez vzruchu.
Symbolem všeho, ničeho,
zrozením plné prázdnoty.
A hodnotou bez hodnoty,
záměru vždy ničeného.
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.
Rozlévan(ý)á všemi směry,
v proměnách hry pomíjení.
Jak prchlivé, to stínění,
kde nelze změřit rozměry.
Citlivý na proudy vzduchu,
v něž posléze pak přechází.
S čím zachází, tím i schází,
jako v dramatu bez vzruchu.
Symbolem všeho, ničeho,
zrozením plné prázdnoty.
A hodnotou bez hodnoty,
záměru vždy ničeného.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
My lidé
Musíme stále jíst a pít. A proč prosím vás, ptá se Al. My zůstáváme lidmi dál, ú...
Kde to jsem
Dnem veden jen snem v prostém, vězněn po svém větou změn. V něm zřen vjem jeden...
Z osy
Kdo si jak hraje na hloubku, nosí zrak, znaje drobků. Zkouší tlak a je na schod...
Musíme stále jíst a pít. A proč prosím vás, ptá se Al. My zůstáváme lidmi dál, ú...
Kde to jsem
Dnem veden jen snem v prostém, vězněn po svém větou změn. V něm zřen vjem jeden...
Z osy
Kdo si jak hraje na hloubku, nosí zrak, znaje drobků. Zkouší tlak a je na schod...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva