Ten tovární kouř naproti,
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.
Rozlévan(ý)á všemi směry,
v proměnách hry pomíjení.
Jak prchlivé, to stínění,
kde nelze změřit rozměry.
Citlivý na proudy vzduchu,
v něž posléze pak přechází.
S čím zachází, tím i schází,
jako v dramatu bez vzruchu.
Symbolem všeho, ničeho,
zrozením plné prázdnoty.
A hodnotou bez hodnoty,
záměru vždy ničeného.
PeopleSTAR (1 hodnocení)