Ten tovární kouř naproti,
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.
Rozlévan(ý)á všemi směry,
v proměnách hry pomíjení.
Jak prchlivé, to stínění,
kde nelze změřit rozměry.
Citlivý na proudy vzduchu,
v něž posléze pak přechází.
S čím zachází, tím i schází,
jako v dramatu bez vzruchu.
Symbolem všeho, ničeho,
zrozením plné prázdnoty.
A hodnotou bez hodnoty,
záměru vždy ničeného.
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.
Rozlévan(ý)á všemi směry,
v proměnách hry pomíjení.
Jak prchlivé, to stínění,
kde nelze změřit rozměry.
Citlivý na proudy vzduchu,
v něž posléze pak přechází.
S čím zachází, tím i schází,
jako v dramatu bez vzruchu.
Symbolem všeho, ničeho,
zrozením plné prázdnoty.
A hodnotou bez hodnoty,
záměru vždy ničeného.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zataženo
Deštivo a chladno, teskno až na dno věští svou. Tlesknout však přesto, zmást to...
Stáří
Děkovat v okamžik úlevy a chovat vděk i za vznik něhy. Lék to, jak občasník s ús...
Vždycky něco lidsky
A já pořád co to je, co mi nedá pokoje. Ono je to oboje, zlo i dobro do boje. P...
Deštivo a chladno, teskno až na dno věští svou. Tlesknout však přesto, zmást to...
Stáří
Děkovat v okamžik úlevy a chovat vděk i za vznik něhy. Lék to, jak občasník s ús...
Vždycky něco lidsky
A já pořád co to je, co mi nedá pokoje. Ono je to oboje, zlo i dobro do boje. P...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva