Poselství Venuše

Nemrač se, to ti vůbec nesluší,
vypadáš jako Bůh války,
místo s tebou, povídám si s Venuší,
sílu mi posílá, z převeliké dálky.

A její zázračnou sílu, moc potřebuji,
tady na Zemi, není to lehké,
tvé lásky sílu, neustále prověřuji,
když přijde štěstí, vždycky je křehké.

Smutně na mě Venuše hledí,
jen s láskou pomoci nemůže,
to jen my lidé, láskou jsme slepí,
člověk samotu, jen těžko přemůže.

Tak často jsem tu ale sám
a přesto mám lásku vedle sebe,
na srdci zůstane navěky šrám,
taková láska, věř mi, že zebe.

A nejsem sám, co se trápí,
na světě jsou nás miliony,
ale pozor, čas rychle kvapí,
snad láskou se trápili - i faraoni.

Po tisíciletí, stále je to stejné,
buď láska hoří, nebo skomírá.
Jen každému, ze srdce ji přejme,
ale naděje na ní, poslední umírá.