Šla jsi přes most - voda řeky ztmělé
tekla zvolna. Letěl, tál v ní sníh.
Vítr na svůj rok dul osaměle,
jarem válo od vrb schýlených.
Oči jako hořící dvě svíčky,
v prsou strašná touha - nad síly,
skoro dětské stopy za střevíčky
na špinavém sněhu tesknily.
Kadeř lehoučká se uvolnila,
bílý šátek mlha zakryla.
Zdálo se, že taje vločka bílá,
vločka na zemi že umírá.
tekla zvolna. Letěl, tál v ní sníh.
Vítr na svůj rok dul osaměle,
jarem válo od vrb schýlených.
Oči jako hořící dvě svíčky,
v prsou strašná touha - nad síly,
skoro dětské stopy za střevíčky
na špinavém sněhu tesknily.
Kadeř lehoučká se uvolnila,
bílý šátek mlha zakryla.
Zdálo se, že taje vločka bílá,
vločka na zemi že umírá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva