Šla jsi přes most - voda řeky ztmělé
tekla zvolna. Letěl, tál v ní sníh.
Vítr na svůj rok dul osaměle,
jarem válo od vrb schýlených.
Oči jako hořící dvě svíčky,
v prsou strašná touha - nad síly,
skoro dětské stopy za střevíčky
na špinavém sněhu tesknily.
Kadeř lehoučká se uvolnila,
bílý šátek mlha zakryla.
Zdálo se, že taje vločka bílá,
vločka na zemi že umírá.
tekla zvolna. Letěl, tál v ní sníh.
Vítr na svůj rok dul osaměle,
jarem válo od vrb schýlených.
Oči jako hořící dvě svíčky,
v prsou strašná touha - nad síly,
skoro dětské stopy za střevíčky
na špinavém sněhu tesknily.
Kadeř lehoučká se uvolnila,
bílý šátek mlha zakryla.
Zdálo se, že taje vločka bílá,
vločka na zemi že umírá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z ÚSMĚVŮ IDIOTA - Jan Vodňanský
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva