POSLEDNÍ JARO - Maxim Rylskyj
Šla jsi přes most - voda řeky ztmělé
tekla zvolna. Letěl, tál v ní sníh.
Vítr na svůj rok dul osaměle,
jarem válo od vrb schýlených.
Oči jako hořící dvě svíčky,
v prsou strašná touha - nad síly,
skoro dětské stopy za střevíčky
na špinavém sněhu tesknily.
Kadeř lehoučká se uvolnila,
bílý šátek mlha zakryla.
Zdálo se, že taje vločka bílá,
vločka na zemi že umírá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)