Poslední soud

Čeká mě poslední soud,
abych se zbavil těch pout
a nechal je odplout
na širý moře.
Proč všichni kvůli tomu tak šílí Bože?
Křičí jako by je brali na tupé nože,
ale jediné co si berou je tupé na jejich horní lože.
Odkud pozorují divadlo bez opony,
poslouchají to co chci já, né to co oni.

Krejčí mi ušil dřevěný kabátek,
v kapse lístek bez cesty nazpátek.
Sedí, padne mi jako ulitý.
Zapluju do něj jako hlemýžď do svý ulity.
A pak být zapleten
ruku v ruce zaveden
do žáru kamene
a cítit chlad plamene.
Je slyšet diváky křičet "ale né!"
A se slzami
bojují se vlnami smutku,
co plují mezi námi.

Kde tíha světa padá na mou dlaň,
tam si nové místo zamlouvám.
Pak si mohu pronajmout
byt pod střechou kamennou
a navždy žít bez dotyku slunce.
Smrtí nic nekončí, jsme teprve v půlce.