PŘÍČINOU ÚMRTÍ BYL ŽIVOT

Tak zněl lékařský pitevní nález,
a příčinou života početí.
Vždyť život sám je jen prales,
ve svém postupu k deseti, a posléze k pěti.

Bravo, to by nás ani nenapadlo,
takové odborné zjištění.
Co těch chorob nás již napadlo,
proti nimž jsme byli jištěni.

Nakonec to ale bývá něco,
čemu se oslabený život vzdává.
A to něco, nebývá kdeco,
co takto jemu sbohem dává.

Příčinou života bylo početí,
splynutím zárodečných buněk.
O tom ten ale neměl ponětí,
a ještě ani žádný věk.

Když pak si uvědomil sama sebe,
byl již na cestě rozpuku.
Začal vnímat i modré nebe,
a dostal i slibnou záruku.

Potom dospěl a cele vyzrál,
ve smyslu svého bytí.
Často také si jen hrál,
i když to někdy nebylo k žití.

Dělal, co dělat měl i neměl,
tak naplnil svoje poslání.
To vše, jak nejlépe sám uměl,
a v pochybení činil pokání.

Nakonec pak zestárl a odešel,
unaven svým nepřítelem.
Když čas naplnění jeho vzešel,
duchem i zchátralým tělem.

Každý život má svůj smysl,
jinak by nebyl nikdy počat.
A k tomu dostal vlastní mysl,
ale musí si také odpočat.
-
Za oknem sluníčko se s mráčky honí,
kdo, že je tady rychlejší.
Pradávno, před lety i vloni,
toť věčnou pravdou života zdejší.