Vlak hvízdl. Sbohem, cesto, už přijde nádraží. Ve tmě se leskne město jak perleť. Tiše mží. Ach, dálka už se krátí. Mihnou se pole. Tma. Třpyt světel blízko trati, jak mě to dojímá! Vždyť někde tam v té záři, v perleti měňavé, jak slzička tam září, jak krůpěj - okno tvé!