Přítel Ivan

Jel jsem kolem výstaviště,
a tam stálo hezké děvče.
Nabídl jsem svezení,
ona chtěla kouření.

Tak jsem ji dal jednu spartu,
měla nějaký opar na rtu.
To mě vcelu vábilo,
jí to ale nebylo.

Vezl jsem ji do Nýřan,
po chodníku kráčel Ivan.
Ivan to je její přítel,
s ním prý není žádný poděl.

Když on pozná nevěru,
nemá ke mně důvěru.
Potom chlastá místo vodky,
decku z Opavské metanolky.

Dává ji i do vdolek,
používá to jako lék.
Otrava prý nehrozí,
když se pije s extází.

Napije se metanolky,
a pak balí jiné holky.
Najednou mu odejde zrak,
z Ivana je ubožák.

Už má smrt na hraně,
srdce tluče jako svině.

Srdíčko se zastavilo,
Ivana to odstavilo.
Bylo konec legrace,
hrobař mohl do práce.

Smrtí život nekončí,
jen se lidé loučí.
Sejdeme se nahoře,
možná nám tam bude dobře.

Ještě ale žíti budem,
na pivo si zajít můžem.
Nahoře hospody nebudou,
a tak asi pojdem nudou.