Duše tísněná ze všech stran,
ani pohnout se nemůže.
Vězněn tak, je její pán,
i v poutech vlastní kůže.
Proč ty mi nedáš vydechnout,
ptá se duše těla svého.
Proč mi nedáš se nadechnut,
tobě dát potřeba čeho?
Dej, ty duše tělu svému,
toho, čeho je mu třeba.
Směrem k dobrému, ne zlému,
více všeho, nejen chleba.
I dala duše tělu svému,
co vzájemně jim chybělo.
Pro sjednocení ve jménu,
by nic se neopomnělo.
ani pohnout se nemůže.
Vězněn tak, je její pán,
i v poutech vlastní kůže.
Proč ty mi nedáš vydechnout,
ptá se duše těla svého.
Proč mi nedáš se nadechnut,
tobě dát potřeba čeho?
Dej, ty duše tělu svému,
toho, čeho je mu třeba.
Směrem k dobrému, ne zlému,
více všeho, nejen chleba.
I dala duše tělu svému,
co vzájemně jim chybělo.
Pro sjednocení ve jménu,
by nic se neopomnělo.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Až
Zasnění v tvář zkrásnění, snář znění pro básnění. Zná své zření, zase i všední,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva