Vlahý průvan si se záclonou hraje,
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.
Slunce nízko jen nad obzorem plane,
letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.
Pozdního léta, však parného stále,
směnných těch hodnot, v době této zralé.
Myšlenky a vzpomínky se poutají,
potají na sebe i hlasem ptají.
Větřík tím oknem dále chladně vane,
přináší vnadné, nebo náhle zvané.
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.
Slunce nízko jen nad obzorem plane,
letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.
Pozdního léta, však parného stále,
směnných těch hodnot, v době této zralé.
Myšlenky a vzpomínky se poutají,
potají na sebe i hlasem ptají.
Větřík tím oknem dále chladně vane,
přináší vnadné, nebo náhle zvané.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dále psát
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva