Vlahý průvan si se záclonou hraje,
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.
Slunce nízko jen nad obzorem plane,
letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.
Pozdního léta, však parného stále,
směnných těch hodnot, v době této zralé.
Myšlenky a vzpomínky se poutají,
potají na sebe i hlasem ptají.
Větřík tím oknem dále chladně vane,
přináší vnadné, nebo náhle zvané.
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.
Slunce nízko jen nad obzorem plane,
letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.
Pozdního léta, však parného stále,
směnných těch hodnot, v době této zralé.
Myšlenky a vzpomínky se poutají,
potají na sebe i hlasem ptají.
Větřík tím oknem dále chladně vane,
přináší vnadné, nebo náhle zvané.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zase bílý list
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
Hrát si
Psát ze sebe i z rad, byť snad nerad ze ztrát. Přát si z nebe nápad, vždyť v kl...
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
Hrát si
Psát ze sebe i z rad, byť snad nerad ze ztrát. Přát si z nebe nápad, vždyť v kl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva