Kráčím zapomenutým krajem,
slyšet není už ani zpěv ptačí,
přesto se mi zdá, že procházím rájem
a mně to ke spokojenosti stačí.
Usednu na břeh stařičké řeky,
poslouchám příběhy, co vypráví,
na samotu nepotřebuji žádné léky,
tady neexistuje, žádné bezpráví.
I vánek se k ní přidá,
ten o světě ví mnohem víc,
o vládu s bezvětřím se střídá,
ale dnes, snad nepoví mi nic.
A tak se mnou jenom poslouchá,
pohádku o staré, mrzuté vrbě,
že starému mlýnu, kolo se porouchá,
ale také o veliké, špinavé skvrně.
Ta jí radost tak trochu zkazí,
ale za chvíli skvrna odpluje,
rychle se prodere starou hrází,
řeka ráda vzpomíná a čaruje.
PeopleSTAR (7 hodnocení)