Requiem

Jako tělo bez duše,
už dlouho noc je mým dnem.
Ve městě, kde pervitinem,
lidi skládají requiem!
Vím, že to není noční můra,
ani vyjebanej sen!
Je to labyrint zničených životů
a betonových stěn!
Svět kurzů a měn!
Svět dluhů a stres,
je cítit ve vzduchu, míchá se se smogem!
Znám lidi,
od kterých mi životní příběh vtlačil slzy!
A to, že se máme furt hůř mě nesere,
spíš mrzí!
Lidi si nepomáhají,
spíše se vzájemně prudí.
Konflikty skrz pohledy,
do zad ti jí pustí!
Můj život je složen z mích lidí,
holky, plus beat!
Nikdy jsem víc nechtěl,
tak ať můj hlas zní.
Přes sídliště, ulice, z aut,
bytů, domů!
Příběh o boháčích, chudých,
od mladých, až k hrobům!
Znám smrt i zrození,
znám vzduch i podsvětí.
Můj rap, má duše,
mé bohatství jenž si cením!