Nežli slunce rozloučí se s námi,
v hrozny vína přelije svou krev,
na pahorcích mezi rovinami,
zmlkne ptačí, zazní lidský zpěv.
Po sluníčku podzimním tu zbude
fialový stín a zlatý jas
a v nás tolik vřelé krve rudé,
prv ní mráz že nezastudí nás!
Ať si k ránu stříbří jinovatka
trávu s kvítky umořenými,
plni slunce, ohně, révo sladká,
zpívajíce jdeme do zimy.
v hrozny vína přelije svou krev,
na pahorcích mezi rovinami,
zmlkne ptačí, zazní lidský zpěv.
Po sluníčku podzimním tu zbude
fialový stín a zlatý jas
a v nás tolik vřelé krve rudé,
prv ní mráz že nezastudí nás!
Ať si k ránu stříbří jinovatka
trávu s kvítky umořenými,
plni slunce, ohně, révo sladká,
zpívajíce jdeme do zimy.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva