S Lucinkou v Praze

Když jsem jel do Prahy,
Lucinku jsem s sebou vzal.
A že je tam všechno drahý,
na kávu jsem ji pozval.

Ona se mnou jela ráda,
brala mě jako kamaráda.
Jeli jsme tam autobusem,
abychom ušetřili časem.
Vlakem je to totiž delší,
i když možná veselejší.

A já vlakem jezdím rád,
můžu si s lidmi povídat.
Někdy také s vlakvedoucím,
k těm drážním věcím.

Až na Zličín autobusem,
a pak Béčkem metrem.
Ona mi tak vyprávěla,
že by ne vejšku chtěla.

Špatná věc však není,
musí býti nadání.
A také talent obrovský,
já mám, ale na ženský.

Na Můstku jsme vystoupili,
na Áčko jsme přestoupili.
A pak rovnou na Hradčanskou,
viděl jsem tam hubenou ženskou.

Vyšli jsme až k hradu,
Lucka měla dobrou náladu.
Na Petříně bylo hezky,
váleli jsme v trávě švestky.

Prohlédli jsme si pak Prahu,
ještě zašli na tu kávu.
A pak rovnou k autobusu,
cestou mi však dala pusu.

Důvod mi jasný byl,
snad se ji líbil.
Nebo je to jenom tak,
že jsme nezvolili vlak.