Sám, v bílých zdech místnosti,
a v té vnější-okenní rám.
Za oknem tu hloub čtyř pater,
jejíž kráter i předností.
Méně všeho, co v ulici,
čistší vzduch dechu přející.
A ta prohloubená země,
zjevně tak i něčím bližší.
Zahleděn v dálku na kopec,
kde les, louky, skály, skalky.
Též pár domků, malá obec,
a nad tím vším běh nestálý.
Bílá či temná oblaka,
jejich slabost, také síla.
Proměna si oko zláká,
zas pak modrá, zlatá směna.
Spíše létá, jako ptáci,
honí se při nich v oblacích.
Takto i svou báseň píše,
zadýchaný jen tu pro ni.
(volně kombinovaný rým)
PeopleSTAR (2 hodnocení)