Sjezd ze základky - 5.10.2018

Tak moji milí spolužáci,
mládí prchlo v dál,
jen občas v nás zaburácí,
ale kdo by se stáří bál!

Nemusíme dělat vůbec nic,
nakonec si nic ani nepamatujem,
muži si nevšímají svých vrstevnic
a ve vzpomínkách se tak trochu přehrabujem.

Vždyť i to stáří může být krásné,
když v domě s námi láska bydlí,
jak čas utíká, člověk jen žasne,
dnes už nemusíš sedět ani na dvou židlích.

Užívejte si plnými doušky života,
nepřemýšlejte, kde co bolí,
děkujte, že jste měli dobrého pilota,
ale každý jej prožije - jak si zvolí.

Jediné, co nám zůstalo - jsou vzpomínky
a ty nám nikdo nemůže vzít.
Pravda, ty smutné tlačí jako kamínky,
ale ještě i dnes, klidně můžeme snít.

Snít můžem, ale už nám všechno nejde,
nad tím se zbytečně netrapte!
Máš chuť, ale najednou tě přejde,
raději snad něčím jiným překvapte!

Život si to peláší mílovými kroky
a vy vše berte jak to přichází,
nesledujte jak utíkají roky,
každý člověk v něčem radost nachází.

Radost z vnoučat a už i z pravnoučat,
vždyť co může být krásnějšího!
Než v jejich lásku doufat,
dnes už nepotřebujem životem průvodčího.

Poradíme si ve všem sami,
vždyť už máme něco za sebou,
máme všechno jako na dlani
a klid a pohoda je naší útěchou.

Tak se stále usmívejte jako sluníčko,
proč se na svět vlastně mračit!
Už také své lásce neříkáš holčičko
a snaž se tu svou káru stále tlačit.

Hodně zdravíčka a štěstí vám přeji,
nefňukejte nad tím, co přichází,
ať vás porozumění a láska hřejí,
v tom se pravé štěstí nachází.