Co neříká se nahlas,
může být tak cítěno.
Jako též vnitřní zápas,
o to, co výše ctěno.
Co tíží v skrytu duši,
ležící i na srdci.
Vzdorem tíhu přehluší,
pro úsilí horoucí.
Pro oheň nehasnoucí,
hledající svatosti.
Dnem a probdělou nocí,
takovéto spjatosti.
Stále ustupující,
i z přemíry nároků.
K výši své putující,
spletí těch skrytých kroků.
může být tak cítěno.
Jako též vnitřní zápas,
o to, co výše ctěno.
Co tíží v skrytu duši,
ležící i na srdci.
Vzdorem tíhu přehluší,
pro úsilí horoucí.
Pro oheň nehasnoucí,
hledající svatosti.
Dnem a probdělou nocí,
takovéto spjatosti.
Stále ustupující,
i z přemíry nároků.
K výši své putující,
spletí těch skrytých kroků.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Plynule
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva