Co neříká se nahlas,
může být tak cítěno.
Jako též vnitřní zápas,
o to, co výše ctěno.
Co tíží v skrytu duši,
ležící i na srdci.
Vzdorem tíhu přehluší,
pro úsilí horoucí.
Pro oheň nehasnoucí,
hledající svatosti.
Dnem a probdělou nocí,
takovéto spjatosti.
Stále ustupující,
i z přemíry nároků.
K výši své putující,
spletí těch skrytých kroků.
může být tak cítěno.
Jako též vnitřní zápas,
o to, co výše ctěno.
Co tíží v skrytu duši,
ležící i na srdci.
Vzdorem tíhu přehluší,
pro úsilí horoucí.
Pro oheň nehasnoucí,
hledající svatosti.
Dnem a probdělou nocí,
takovéto spjatosti.
Stále ustupující,
i z přemíry nároků.
K výši své putující,
spletí těch skrytých kroků.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva