SKUTEČNOST A KLAM

Co je lidské vědomí,
vnímáme pravdu, nebo jen její klam?
Zde skutečnost se s představou lomí,
v objektivně-subjektivní záznam.

Jisté je, že mnohé vnímáme shodně,
a něco rozdílně.
Na obě strany toho hodně,
v té naší mozkové dílně.

Ve snech tvoří se realita nová,
s fantaskními vizemi.
Naše vědomí se jinak chová,
zde nežijeme na zemi.

A máme-li bezesný spánek,
nevnímáme nic.
Jakoby nás odnesl vánek,
a nejsme víc.

Co je skutečnost a co klam,
je i předmětem našich sporů.
Něco pravdou jistou, jiné podobá se hrám,
takový kompakt, plný otvorů.

Vidíme, vnímáme, chápeme,
nebo také opačně.
Ode všeho něco, mnohé i jinak zveme,
kde vzájemně se chováme akčně.

Zemře-li člověk, zmizí pravda i klam,
ty ale přetrvávají živému.
Pevností podobné skalám,
ku obrazu svému.

Objektivní skutečnost tu zůstává,
i kdyby člověka již nebylo.
Ta vyšší pomyslná hlava,
by vše dále v pravdě a klamu žilo.

Vidíme, slyšíme a chápeme,
ale i nevidíme, neslyšíme a nechápeme.
Jsme, nakonec i nejsme,
ale přesto stále jsme.

Kdo tedy jsme i nejsme,
na zemi a na nebi?
Myšlenkou jen v komnatě mé,
úsměvy mými i škleby.