Zalil slavík růži, svou rudou krví červenou,
Aby zachránil toho květu, duši ještě nevinou.
A přesto že už neucítí, jak krásně voní
A ona už nikdy neuslyší písně, které pro ni zpíval,
Bude navždy vědět, že nebylo chvíle,
Kdyby ji celým svým srdcem nemiloval.
Z jeho slzí živá voda.
Z krve víno stéká džbánu po dni.
Slavíka objímá zima, dříve žil, teď zemře pro ni.
A však i za ní jednou přijde mráz,
A až oba znovu zahynou,
Setká se slavík zas, se svou milovanou květinou.
PeopleSTAR (0 hodnocení)