Teď zima je a shůry sníh sype se nasupeně. Vítr však vůni kvítku zdvih v suchém kolchozním seně. I v čůrku mléka ze všech sil ten kvítek stepí zazvonil. A dokončím-li píseň svou (zkus, jestli dobře zní ti!), ať vánice se venku rvou, i v ní květ bude žíti.