Pohlédl jsem do slunce,
a jak oslepen jím byl.
Do očí bije prudce,
v jejím stínu pak se skryl.
Životy všem rozdává,
světlo, teplo, noc a den.
Se zemí tak spoutává,
kdo jím není okouzlen?
Avšak má své podmínky,
hřeje i spálit může.
Vysušit též pramínky,
nebo studniční skruže.
Ta hvězda naše žhnoucí,
energie záření.
Odpočívá si v noci,
dnem i oslepí zření.
a jak oslepen jím byl.
Do očí bije prudce,
v jejím stínu pak se skryl.
Životy všem rozdává,
světlo, teplo, noc a den.
Se zemí tak spoutává,
kdo jím není okouzlen?
Avšak má své podmínky,
hřeje i spálit může.
Vysušit též pramínky,
nebo studniční skruže.
Ta hvězda naše žhnoucí,
energie záření.
Odpočívá si v noci,
dnem i oslepí zření.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z pří jsi
Z těch vše se křísí i s nimi mísí. Vzdech zní obrysy, s rysy čí viny, tře své s...
Zase bílý list
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
Z těch vše se křísí i s nimi mísí. Vzdech zní obrysy, s rysy čí viny, tře své s...
Zase bílý list
Co z něj vyčíst a hníst, v model básnivých míst. Pro děj snad i živých zas, ne ...
K notě
Jistota v nejistotě věčné, zdáním nej v galaxii mléčné. S ní nota zní, tak dráha...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva