Slunné údolí

Bylo slunné údolí,
k tomu jarní pondělí.
Sluníčko se usmívalo,
když nás z peřin vyzývalo.

A v kuchyni koláče,
necelé dva pekáče.
Koláč dám si k čajíčku,
a v něm lžičku cukříčku.

Pak si vezmu maskáče,
do rance dva lahváče.
Také pruty s podběrákem,
a i klíče s otvírákem.

Jde i Franta Nedvědů,
synáček je sousedů.
Zpěvák ovšem není,
přesto si ho lidé cení.

I když skládá písničky,
o děvčatech z vesničky.
Mohl by být profíkem,
jako Franta s Jeníkem.

S pruty jdeme k rybníčku,
přes tu naši vesničku.

Když rybičky lovíme,
o ženách se bavíme.
Hodíme tam návnadu,
řešímě tu záhadu.

O té dívce z Popovic,
dělá sirup z borovic.
A pak také ze šípků,
dělá zdravou polévku.

Hodil by se název jiný,
čaj je ovšem málo silný.
Možná by to název chtělo,
lépe by se rozumnělo.

Jak si spolu povídáme,
rybičku na háčku, máme.
Je to kapřík, bereme,
brzy domů půjdeme.

Rázem máme doma oběd,
skládám verše,skládám do vět.
Kapřík ten se vyvedl,
celý se však nesnědl.

Lidé ryby málo jedí,
na zdraví své málo hledí.
Za to žijí nezdravě,
vyhýbaj se rybí stravě.

Večer slunko zapadá,
klesá, klesá nálada.
Do peřin je jíti čas,
ráno vstávám, na ryby zas.