Hledím jen tak po zemi,
ale co to nevidím.
To snad asi zdá se mi,
spím já ještě, nebo bdím?
Malé smítko tam leží,
v prachu, špíně schoulené.
A rozpoznat jen stěží,
zda pravdivé, či sněné.
Shýbnu se pro to smítko,
pozvednu je a zkoumám.
Ale ty, malé šídítko,
oči již otevřené mám.
A tolika vidím věcí,
i v tak málu skrytý svět.
Byť, předmět to již tlecí,
podnítil mé vize hned.
Vidím tmu i světlo jeho,
mnohé tvary, s úkryty.
Z hlediska pak, pocitu mého,
také pohádkové mýty.
ale co to nevidím.
To snad asi zdá se mi,
spím já ještě, nebo bdím?
Malé smítko tam leží,
v prachu, špíně schoulené.
A rozpoznat jen stěží,
zda pravdivé, či sněné.
Shýbnu se pro to smítko,
pozvednu je a zkoumám.
Ale ty, malé šídítko,
oči již otevřené mám.
A tolika vidím věcí,
i v tak málu skrytý svět.
Byť, předmět to již tlecí,
podnítil mé vize hned.
Vidím tmu i světlo jeho,
mnohé tvary, s úkryty.
Z hlediska pak, pocitu mého,
také pohádkové mýty.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Napsat se
Horoucí duší zobrazit, ve sdělnosti svého druhu. Sama sebe, do rukou vzít, pro o...
Přelidněné prázdno
Co my vlastně hledáme, v tom mnohohlasém tichu? To něco, co nemáme, sklonem vlas...
Samorost
Rostl si a utvářel, zpříma, i do stran větvil. Aby prostor tvarů zřel, a četných...
Horoucí duší zobrazit, ve sdělnosti svého druhu. Sama sebe, do rukou vzít, pro o...
Přelidněné prázdno
Co my vlastně hledáme, v tom mnohohlasém tichu? To něco, co nemáme, sklonem vlas...
Samorost
Rostl si a utvářel, zpříma, i do stran větvil. Aby prostor tvarů zřel, a četných...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva