Proč nás smůla, v životě provází,
když šťastni toužíme být,
k nám nepozvána přichází,
před ní se nemáš, kam skrýt.
Smůla se nám lepí na paty
a jen těžko se jí zbavíš,
často pak děláš přehmaty,
co platné, že hráz, před ní stavíš.
Je jako dravý řeky proud,
před ničím se nezastaví,
v klidných vodách nemůžeš plout
a pokoj v duši, se nedostaví.
Já chci smůle, ale sbohem dát,
snad vše se v štěstí obrátí,
proč v noci se mám stále bát
a myslet na to, zda se nevrátí.
Ať jde zase o dům dál,
já jsem si jí řádně užil,
že odejde, toho bych se nenadál,
vždyť já ti holka, štěstí dlužil.
PeopleSTAR (5 hodnocení)