Smuteční vrba hlavu svou kloní,
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
I ty... - Jaroslav Rojíček
Je krok za krokem hledání, v trávě, v listí na stráni, u stromů, anebo pod keři,...
Zamilovaný opičák - Ondřej Grebík
Bloumal jsem si kolem řeky přišel za mnou opičák zeptal se mě nečekaně zda bych ...
Co pohladí nám duši- Jana Polcarová
Tak málo, co pohladí nám duši Ranní svítání a milý úsměv na tváři Pohlazení po v...
Je krok za krokem hledání, v trávě, v listí na stráni, u stromů, anebo pod keři,...
Zamilovaný opičák - Ondřej Grebík
Bloumal jsem si kolem řeky přišel za mnou opičák zeptal se mě nečekaně zda bych ...
Co pohladí nám duši- Jana Polcarová
Tak málo, co pohladí nám duši Ranní svítání a milý úsměv na tváři Pohlazení po v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva