Smuteční vrba hlavu svou kloní,
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
U studánky - Petronila Ševčíková
Ve studánce nebe spalo, pod hladinou bez hnutí... vím, co pak stát se mělo - my ...
Klábosím s vlaštovkou - Raven
Dali mi pokoj do ulice s balkonkem mrňavým až dojemně a tak tu klábosím s vlašt...
Cesta vody života
Vyvěrá pramínek ze skály, potůček prodírá se houštinou. Kol kořenů stromů tvoří ...
Ve studánce nebe spalo, pod hladinou bez hnutí... vím, co pak stát se mělo - my ...
Klábosím s vlaštovkou - Raven
Dali mi pokoj do ulice s balkonkem mrňavým až dojemně a tak tu klábosím s vlašt...
Cesta vody života
Vyvěrá pramínek ze skály, potůček prodírá se houštinou. Kol kořenů stromů tvoří ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva