Smuteční vrba hlavu svou kloní,
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
je stejně ztrápená tak jako vloni.
Vlasy si smáčí na hladině jezera,
ať už by chtěla a nebo nechtěla.
Schází jí křídla k rozletu,
kořeny ji váží k zemi je stále tu.
Snad jen ve svých tajných snech,
vznáší se, jako ptáci na křídlech.
Je neviditelná, každý už ji zná,
není krásná, kéž by byla kouzelná.
Snad aspoň sama pro sebe,
zvedla by ze smutku hlavu a koukla se na nebe….
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Petřín - David Šlechtický
V potu stoupám od Újezdu kolem Máchy, který sní za mnou město ještě šumí přede m...
Básnička nádherně smutná - Raven
K ránu jsem vedl tesklivé řeči a pak noc skončila, jako když utne žena mi pravi...
Verše pro maminku
Na nebi vítr mráčky honí vesele, roznáší vzduchem vůni kytiček. Nastala druhá má...
V potu stoupám od Újezdu kolem Máchy, který sní za mnou město ještě šumí přede m...
Básnička nádherně smutná - Raven
K ránu jsem vedl tesklivé řeči a pak noc skončila, jako když utne žena mi pravi...
Verše pro maminku
Na nebi vítr mráčky honí vesele, roznáší vzduchem vůni kytiček. Nastala druhá má...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva